Slovy Rudolfa Steinera (Duchovní hierarchie): „Člověk má ve světovém vývoji naplnit úplně nové poslání: má přinést do světa svobodu a se svobodou to, co zveme láskou, neboť bez svobody není láska možná“.

K naplnění tohoto cíle vede cesta Átma – panenského ducha od nevědomé jednoty s Božským Já, přes involuci do hmoty a evoluci k Átmanu. Átman je stav, kdy oddělené vědomí nabude sebeuvědomění a vědomě se prožívá jako součást Božského Já.

Smyslem života je cesta růstu odděleného božského vědomí (Átma – panenského ducha) od nevědomé jednoty s Božstvím přes ponoření do hmoty a následnou evoluci zpět k plně vědomému, individuálnímu sebeuvědomění — tedy k Átmanu, Duchovnímu člověku. Átman je stav, kdy se oddělené vědomí začne prožívat jako součást Božského Já. Proces involuce znamená vstup panenského ducha do hmoty a její uchopování. Hmota mu sice umožní stále vnímat celý vesmír, ale nejvíce jej omezí v samostatnosti. Evoluce pak spočívá v postupném nabývání samostatnosti přes úroveň vědomí rostlinného (vnímání energie a možnost růstu), zvířecího (vnímání pocitů, omezeného myšlení a volnost pohybu) po lidské, kde navíc získává nepravé, zrcadlové já. Zrcadlové já znamená žít podle očekávání druhých, tzn. představu o sobě samém si člověk vytváří prostřednictvím srovnávání se s druhými lidmi a přírodou, tzn. společnost mu zrcadlí sebe sama.
Sebepoznání je pak cestou k pravému já, kdy si člověk jednak zvědomuje involuční a evoluční cestu vývoje a jednak své uspořádání z článků (fyzického, éterického a astrálního těla), které se postupně učí plně ovládat, tj. být nezávislým na vnějších vlivech, které jej do té doby ovládaly.
Překonáváním překážek v různých životních rolích si člověk rozvíjí: cit – sounáležitost, rozum – myšlení a vůli – řízení a obětování se. Později i soucit, moudrost a lásku.

Odměnou za úspěšné překonávání překážek na každém úseku této cesty k Átmanu je blaženost. Čím výše člověk stoupá na této cestě, tím získává více blaženosti. Avšak cesta je doprovázená i utrpením v míře, v které dochází k nepochopení a tím i nerespektování zákonů evoluce, které vede k nerovnovážnému vývoji.
Každá inkarnace je jako nová třída ve škole – přidává zkušenost s jiným pohlavím, kulturou, sociálním postavením. Celkovým smyslem je proměnit sobecké zrcadlové Já v átmické Božské Já, které v druhém vidí sebe sama. Měřítkem pokroku je % ducha (dle Jana Maliarika), tj. % sebeuvědomění (vědomí + já), které určuje míra, kterou jedinec ovládá své nižší články a stává se zdrojem jejich aktivit namísto vnějších vlivů. Nižšími články jsou: fyzické tělo, energetické tělo a astrální tělo (cítění a myšlení).

Pokračování textu viz celý dokument níže.