Smyslem života je cesta růstu odděleného božského vědomí (Átma – panenského ducha) od nevědomé jednoty s Božstvím přes ponoření do hmoty a následnou evoluci zpět k plně vědomému, individuálnímu sebeuvědomění — tedy k Átmanu, Duchovnímu člověku.  Átman je stav, kdy oddělené vědomí prožije, že je součástí Božského Já.

Proces involuce znamená vstup panenského ducha do hmoty a její uchopování. Hmota mu sice umožní stále vnímat celý vesmír, ale nejvíce jej omezí v samostatnosti. Evoluce pak spočívá v postupném nabývání samostatnosti přes úroveň vědomí rostlinného (vnímání energie a možnost růstu), zvířecího (vnímání pocitů, omezeného myšlení a volnost pohybu) po lidské, kde navíc získává nepravé, zrcadlové já.  Zrcadlové já znamená žít podle očekávání druhých, tzn. představu o sobě samém si člověk vytváří prostřednictvím srovnávání se s druhými lidmi a přírodou, tzn. společnost mu zrcadlí sebe sama.  
Sebepoznání je pak cestou k pravému já, kdy si člověk jednak zvědomuje involuční a evoluční cestu vývoje a jednak své uspořádání z článků (fyzického, éterického a astrálního těla), které se postupně učí plně ovládat, tj. být nezávislým na vnějších vlivech, které jej do té doby ovládaly.  
Překonáváním překážek v různých životních rolích si člověk rozvíjí: cit – sounáležitost, rozum – myšlení a vůli – řízení a obětování se. Později i soucit, moudrost a lásku.